andro Rasanter R47 očima Ondřeje Horáka!

Zdravím tým Sport spinu, 

dnes se v našem slohovém okénku podíváme na vlajkovou loď společnosti andro – Rasanter R47.

Obecně udělalo spuštění řady Rasanter velké haló. Snad většina značek hledala (a jistě stále hledá) odpověď na přechod na plastové míče. V andru tomu bylo právě vyvinutí série Rasanter, která se dostala do prodeje okolo poloviny roku 2017 a měla nahradit předchozí sérii Rasant. Nyní už to tedy není novinka, ale spíše zaběhlá klasika, nicméně mně osobně hodně zajímal pohled na porovnání s novější Hexer sérií.

Zpět ale k Rasanterům – ty přichází s novým konceptem (pro hru s plastovým míčem) silnější houby a slabší vrchní gumy. Vrchní guma má pouze 1,7 mm, což dává tak prostor pro využití houby v tloušťce až 2,3 mm, tedy ultramax. Při snaze o zachování celkové tloušťky potahu by tak hráč měl dostat více energie, rychlosti.

Série se dělí na dvě větve:

• V (Velocity) zaměřenou na rychlost a plošší dráhu letu míčku;
• R (Rotation) pro lepší rotaci a větší oblouk.

Houba zůstává stejná, liší se pouze ve zvolené tvrdosti, a různí se právě horní guma s různou geometrií špuntů pro R a V.
Celkem je v sérii 6 různých variant.

Balení klasické, varianty jsou hezky barevně odlišené, dominuje typická zelená barva. Můj červený čtverec s houbou ultramax vážil 71 gramů. Oproti váze Hexeru Powergrip 2,1 se stejně tvrdou houbou je tedy váha vyšší o pouhopouhý jeden gram. I v tomto zřejmě tedy koncept ultramax hraje svou roli – potah je celkově silnější, ale těžší guma na topsheetu je minimalizovaná. Potah jsem nalepil na andro Treiber FI lepidlem TSP Bio Fix.

Obecně mi horní guma přijde trochu jiná než u Hexerů, kde je trochu lesklejší, měkčí a pocitově přilnavější. Tahle působí „sušším“ a tužším dojmem.

Při rozpinkání mě nečekalo žádné extrémní překvapení, potah hrál celkem příjemně. Jeho letová křivka je nižší a podstatně plošší než u Powergripu. V silnější topspinové hře potah příjemně podrží míček a vyšle ho s udělenou rotací nepříjemně nízko nad síťkou. Z počátku nepříjemně i pro mě samotného, protože jsem si už byl jistý, že míček spadne do sítě, ale k mému překvapení úplně čistě přelétl k soupeři.

SPIN
Guma pocitově působí tužším dojmem, takže pro větší vliv houby si člověk takříkajíc musí „dojít“. S Hexerem je možné hrát údery volněji, namotané kopečky při standardním záběru mají dost spinu, s Rasanterem je nutné hrát více do míče, silověji. Znamená to sice více úsilí, ale zobecněně se dá říci, že často i vyšší tlak na soupeře a rychleji ukončené výměny. Určitě záleží především na technice a na stylu hry. Hexery mi dovolují hrát více na jistotu a míč si lépe připravit, Rasanter je důraznější, přísnější a více trestá nepřesnosti (u soupeře, i hráče samotného).

RYCHLOST
R47 vyhovuje agresivní hra, při níž hraje člověk každý míč naplno. Občas to může znamenat jít do většího rizika, ale celkově jsem měl dojem, že nějaké větší „hraní si“ a „vymýšlení“ se mi spíše nevyplácelo. U stolu potah skvěle poslouží na otevření topspinem do čopu, případně připraveným blokem taktéž. S R47 jsem se nemusel bát jít dále od stolu, dostřel ze střední vzdálenosti absolutně není problém. Naopak se opět potvrzuje, že tyhle údery člověk nikdy „nešudlá“, takže potah v nich opravdu hraje, jak jen si člověk může představit.
Obecně se mi jevil (ne úplně překvapivě) R47 v ultramaxu rychlejší než Powergrip 2,1.

KONTROLA
Kontrola je vždycky dost subjektivní charakteristika. Zase se budu opakovat – kontrola se dostavuje s aktivitou. Potah je náročnější na správnou techniku, správně postavené nohy a celkové provedení. Zajímavé je, že u krátké hry nad deskou, pinků, čopů naopak tužší vrchní guma funguje velice dobře právě i bez potřeby ji prorážet. Tím, že se míček nedostane tak hluboko, je potlačený katapult a žádné kopání a uskakování se nekoná. Problém nastává u takových těch bloků na poslední chvíli, kdy člověk v reflexivním pohybu doufá, že míček nějak vrátí. To potah moc neodpouštěl a míč byl občas katapultován dále, než jsem chtč l. To j e do velké míry i nezvykem.

CELKOVÝ DOJEM
R47 vnímám opravdu jako vlajkovou loď andra a asi i série Rasanter, což potvrzuje i jeho časté využití profi hráči této značky.
Tento útočný potah je stavěný pro hodně aktivní - až agresivní - hru.
Oproti Hexerům potah příliš neodpouští a dalo by se snad říci, že je nebezpečnější (zda pro jeho majitele nebo soupeře je už na schopnostech hráče).
To odpovídá záměru andra vytvořit dvě částečně odlišné série, ve kterých si každý podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a schopností najde vhodnou variantu.

Díky moc Sport spinu za další šanci na porovnání v tomhle nekonečném hledání grálu. Osobní zkušenost je sice nepřenositelná, ale snad těch pár slov pomůže někomu alespoň se zúžením spektra výběru. Nebo se zkrácením dlouhé chvíle.

 Hezký zbytek dne,

 Ondřej Horák